HISTORIE
Jizerské hory a jejich podhůří patřilo odedávna k nejchladnějším a nejvíc nepřístupným oblastem českých zemí. Z těchto důvodů tato oblast nebyla soustavě osídlena, a procházely zde pouze obchodní stezky, které spojovaly Čechy s Lužicí a Slezskem. Teprve slovanský živel pronikl proti proudy Nisy k Chrastavě a pomístní jména svědčí o postupu až k Liberci. Jablonecko začalo být osídlováno až později. Až do středověku zde byl pouze hustý prales. Do vyšších částí hor pronikali pouze ptáčníci, brtníci, uhlíři a později bylo území navštěvováno poutníky, kteří putovali krajinou. Občas zavítali na svahy Jizerských hor, aby rozhodli o správném směru putování. Postupem času se zde lidé usazovali. Cílevědomé pronikání do oblasti Jizerských hor začalo až ve 13. - 14. st. Nejprve za účelem těžby dřeva, lovu zvěře, ptáků, a později z důvodu výstavby hutí. V 16. st. již byla postavena Mšenská huť, a postupně přibývaly další v Bedřichově, Blatném potoce, Jizerce a Kristiánově. Často jediným dobovým zdrojem jsou staré pohlednice, které od konce 19. st. zachycují ráz krajiny. Setkáváme se často s motivy spojené s vodou, jako jsou studánky, prameny, rybníky nebo přehrady.
Jablonec nad Nisou - Gablonz an der Neisse
Od počátku 19. st. vznikají na Jablonecku už moderní sklářské hutě. Rod Riedlů zakládá hutě ve Mšeně a později i v Lučanech. Z Jablonce nad Nisou se stává také průmyslové město. Dříve mělo toto město svoje kouzlo a bylo zde pár chaloupek, které tu přetrvávaly i dvě století. Postupně se stavěly činžovní domy, sklárny, hutě a továrny, které mění ráz krajiny. V této době vznikají i lázně a později i přehrada Mšeno. Jablonec nad Nisou se v 19. st. stává největším světovým výrobcem a vývozcem bižuterního zboží. Tato bižuterie je uznávána dodnes.
Historický stav krajiny
Krajina se vyvíjela v souladu se zákonitostmi přírodních systémů. Potoky a řeky vlivem přívalových srážek měnily průběh svého toku, meandrující toky se přirozeně vyvíjely a meandry zanikaly a nové vznikaly. Jizerské hory přinášely vždy velké množství srážek a tím i povodně. Lidé v 19. st. zapomněli na přírodu a začali měnit koryta řek, a stavět průmyslové objekty a obydlí přímo u vodních toků, což jim bylo v následujícím období osudné. Náhony začaly zužovat koryta řek a stávaly se překážkami při povodních. Zkracování vodních toků mělo negativní vliv na odtok vody při záplavách. V této době začíná také regulace vodních toků. Vznikaly tzv. hydro-průmyslové zóny v údolí Černé, Lužické a Rýnovické Nisy. Podobné zóny vznikaly také na menších vodních tocích, třeba na Velkém Semerinku, kde byla jedna brusírna vedle druhé. Krajina byla zasažena člověkem také z důvodu těžby dřeva pro hutnictví a sklářství. Avšak voda v této době sloužila jako cenný zdroj obživy a nebyla tolik znečišťována jako nyní. Jizerské hory v této době byly značně odlesněny z důvodu obrovského kácení, a tak se voda rychleji dostala do řek a způsobovala často veliké škody.
Lidové stavitelství a umění
Jizerské hory byly charakteristické svými dobovými chalupami, a propracovaným systémem vodních děl. Jednalo se o sklářský kraj, kde byly zajímavé technické stavby. Šlo hlavně o brusírny s dřevěnými vodními koly, retenční nádrže a dlouhé vodní náhony. Na Jablonecku bylo takovýchto brusíren kolem 200. Zachované stavby se nacházejí v Lučanech a Janově nad Nisou. Jablonecko má také řadu dalších lidových památek, např. studánky z prken nebo z kamenných kvádrů kryté pultovými střechami.
Historie vodních děl
Do dnešních dob se zachovalo jen pár vodních náhonů a vodních děl. Vodní kola v úzkých kamenných přístavcích se rozpadla a mlýnský mechanismus nahradila na začátku 20 st. turbína. Dříve bylo vidět mnoho malebných rybníčků a náhonů, na něž dohlíţelo přísné vodní právo. Většina brusíren měla mechanismus umístěn ve sklepě. Vodní díla na sebe často navazovala a vytvářela složitou kaskádu odběrných jezů, náhonů a odtoků. Typickým příkladem využívání vodního toku představuje Malý Semerink, kde místní lidé vybudovali na necelých 2 kilometrech 8 rybníčků. Pro malý průtok v potoku musela být voda přes noc akumulována v rybnících, aby se ráno mohl spustit provoz brusíren. Ve starých publikacích o zkoumané oblasti jsou zmíněné jednotlivé turbíny, které poháněly průmyslové stroje. Nejčastěji byla vyuţívána Francisova turbína, ale uplatnila se i Jouvalova a Bankiho turbína.